Řád spravující kostel Pražského Jezulátka
Bosí karmelitáni jsou kontemplativně činný řád. Jejich posláním je tedy pečovat o „kontemplaci“, modlitbu a zároveň se věnovat „akci“, životu mezi lidmi, s lidmi a pro lidi.
Dvě černé hvězdy symbolizují proroky Eliáše a Elizea. Uprostřed znaku se nachází hora Karmel s křížem na vrcholu. Bílá hvězda symbolizuje Pannu Marii.
Poutní místo, duchovní oáza v centru města. Místo otevřené všem.
Otevřený dům spirituality, který nabízí duchovní, vzdělávací program i možnost jen tak pobýt.
Prostor pro duchovní doprovázení a možnost ústraní – pro jednotlivce i v rámci skupinových exercicií.
Kořeny našeho řádu se nachází v pohoří Karmel, kde podle biblické tradice žil a působil prorok Eliáš. Eliášův příběh vypráví o jeho velkých životních činech – ať už to bylo odvážné vystoupení před králem Achabem nebo vítězství nad baalovými proroky – ale také o obyčejných setkáních, jako třeba s vdovou ze Sarepty, o jeho vzestupech i pádech tváří v tvář pronásledování i vlastním pocitům selhání. Významnými okamžiky jeho života je ale také jeho samota v Boží přítomnosti, kterou on sám označuje tak, že „stojí před tváří živého Boha“. Tu zažíval u potoka Kerít nebo když se modlil na hoře Karmel nebo na hoře Chorebu, kde prožije Boží přítomnost v „hlase tichém a jemném“.
Eliášův příběh nadchnul poutníky, kteří se na hoře Karmel začali usazovat ve 12. století u Eliášova pramene a žili zde v jeskyních a malých domcích jako poustevníci, po vzoru starozákonního proroka.
Po nějaké době požádali poustevníci jeruzalémského patriarchu Alberta, aby jim sepsal pravidla k společnému životu, tedy řeholi. Text řehole vychází z biblických textů a předkládá jako cíl následování Krista. Jako hlavní prvky karmelitánské spirituality řehole představuje meditaci, modlitbu a bdělost (…ať dnem i nocí meditují Boží zákon a bdí na modlitbách…). Další rady se týkají společného života bratří, práce, mlčení nebo také duchovního boje. Albert sepsal řeholi někdy v letech 1206–1214, v roce 1247 ji v upravené verzi (která je zároveň nejstarší dochovanou verzí) schválil papež Inocent IV.
Jak šel čas, karmelitánský řád početně rostl a šířil se po Evropě. Postupně se z něj ale vytratily prvotní ideály. V době, kdy v Evropě probíhá velké hnutí reformace církve započaté Martinem Lutherem, se podobná myšlenka obnovy karmelitánksého řádu zrodí i v srdci Terezie z Avily a o něco později pro ni získává Jana od Kříže. Společně pak chtějí obnovit původní ideály řádu, vrátit se v klášterech k prostému a bratrskému způsobu života a znovu se naplno věnovat kontemplativní modlitbě. Část sester i bratří se nechá pro reformu získat, část se postaví na odpor, a to natolik, že dokonce Jana od Kříže na devět měsíců uvězní v klášterní kobce v Toledu. Nakonec se bosí karmelitáni od těch původních oddělí a vzniknou tak řády dva. Stane se tak až po smrti Terezie i Jana, na generální kapitule karmelitánů v roce 1593.
Bosí karmelitáni přichází do Čech tentokrát z Vídně, a to ke kostelu Panny Marie Vítězné, který jim daroval císař Ferdinand II. Zde vybudují klášter a v roce 1628 jim Polyxena z Lobkovic daruje sošku Jezulátka, která toto místo proslaví po celém světě.
Meditace – nebo také vnitřní, tichá nebo kontemplativní modlitba – patří neodlučitelně ke karmelitánskému řádu od jeho počátků a dodnes se jí věnujeme v našich komunitách společně dvě hodiny denně. Meditace ovšem měla své místo v křesťanské spiritualitě už od prvních století a její kořeny sahají až do starozákonních biblických časů i dalších duchovních tradic. A dnes zažívá jistou renesanci.
… „qol d’mama daqqa“ znamená naslouchat „hlasu tichému a jemnému“ prorok Eliáš
… Atención amorosa (láskyplná pozornost) Jan od Kříže
… vzlet srdce, jednoduchý pohled směrem k Nebi, zvolání vděčnosti a lásky, ať už je člověk uprostřed zkoušky nebo uprostřed radosti Terezie z Lisieux
… vztah přátelství a přebývání o samotě s tím, o kterém víme, že nás miluje Terezie z Avily
