Kostel Panny Marie Vítězné a Pražského Jezulátka má zcela mimořádný význam nejen pro svou architektonickou stránku a uměleckou výzdobu, ale zejména proto, že je v něm uchovávána a uctívána proslulá soška Pražského Jezulátka.
Má podobu vítězného oblouku. Podle návrhu Jana Ferdinanda Schora ho roku 1717 vystavěl Tomáš od Ježíše. Sochy v popředí představují sv. Terezii od Ježíše a sv. Jana od Kříže. Po stranách stojí proroci Eliáš a Elizeus. Nahoře mezi válečnými trofejemi je umístěna kopie obrazu s vánoční tematikou, který byl dle legendy přítomen v bitvě na Bílé hoře roku 1620. Velký obraz v průhledu, znázorňující přímluvu Panny Marie, namaloval Antonín Stevens ze Steinfelsu v roce 1641. Oltář nám mimo jiné připomíná, že je lépe vítězit zbraněmi duchovními než vojenskými. Historický oltář je restaurován do původní podoby z doby jeho vzniku, která kombinuje měď a plátkové zlato.
Je dílem akademického sochaře Otmara Olivy. Deska, kterou nese bronzová noha, je vytvořena z jednoho kusu kamene onyxu pocházejícího z Pákistánu. Oltář byl posvěcen v říjnu 2015 u příležitosti 500. výročí narození zakladatelky řádu bosých karmelitánů Terezie od Ježíše. V patě stříbrného kříže, rovněž z dílny Otmara Olivy, jsou zobrazeny tři hřeby, kterými byl na kříži proboden Kristus, a slova proroka Eliáše „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů“, jenž jsou heslem řádu bosých karmelitánů.
Sakristie vybavená profilovanými a zdobenými skříněmi z let 1660-1670, které slouží k uchovávání liturgických textilií a nádob. Nad vchodem pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého (kol. 1730).
Obraz řádového generála přijímajícího škapulíř z rukou Matky Boží vyhotovil před rokem 1720 Petr Brandl.
Na stříšce je socha hlavního patrona řádu karmelitánů proroka Eliáše na ohnivém voze. Jeho padající plášt zachycuje o něco níže další prorok z hory Karmel Elizeus.
Obrazy Matěje Zimprechta z r.1669. Na oltáři je ve stříbrem zdobené schránce umístěna Panna Maria Mantovská, velmi uctívaný milostný obraz.
Oltářní obraz probodení srdce sv. Terezie ohnivým kopím Boží lásky namaloval roku 1752 Jan Jiří Dietrich. 1. října 2019 byla na oltář instalována nová socha sv. Terezie z Lisieux, kterou vytvořil sochař Jiří Kobr.
„Nová socha byla určena pro oltář sv. Terezie z Avily. Přímo se tak nabízela možnost obě Terezie propojit. Odkázat k Tomu, ke komu obě směřovaly svůj život. V tomto duchu jsem pak určoval kompozici i formální podobu sochy. Měla se stát, pokud možno, organickou součástí oltáře. Nejlépe jeho vyústěním navazujícím kontakt s okolím. Vzhledem k osobnosti sv. Terezie od Dítěte Ježíše mi přišlo až nepatřičné dělat její sochu stojící čelem k divákům, jakoby napospas pohledům… Její slova mě vybízela zamýšlet se znovu a jinak nad povahou svatosti a poznal jsem, že svatost je především práce – usilovná činnost. A to činnost směřující právě k odevzdání se, ke schopnosti dát se k dispozici oné Lásce.“ (Jiří Kobr)
Zde bylo v letech 1656-1776 umístěno Jezulátko. Slouží jako kaple pro žehnání osob i předmětů.
Monumentální průčelí z roku 1664 zdobí nad vchodem socha Matky Boží s dítětem.
Křtitelnice pochází z původního luteránského kostela Nejsvětější Trojice. V roce 2015 ji dotvořil akademický sochař Otmar Oliva společně s ambonem, oltářním stolem a křížem, jenž se zdvihají v centrální linii kostela.
Kruhová nádoba na vodu i trojboká noha podstavce jsou původní. Křtitelnice byla v době svého vzniku uzavřena dřevěným poklopem, který se nedochoval. Nově vytvořeným okružím a tříramenným baldachýnem sepnutým ve vrcholu křížem Otmar Oliva navazuje na podobu studny, kterou křtitelnice měla. V kamenné kruhové míse je instalována nádoba z nerezové oceli ve tvaru mušle obrácené směrem k Jezulátku.
V prosklené skříňce milostná socha Madony z roku 1626. Slouží jako zpovědní kaple.
Rodiče Panny Marie. Obraz bezdětných rodičů prosících Boha o dítě, jímž bude právě Panna Maria, namaloval roku 1716 Petr Brandl.
Soška Pražského Jezulátka se nachází v prosklené schráně. Po stranách stojí sochy Panny Marie a sv. Josefa. Bůh Otec alegoricky zpodobený jako stařec v horní části oltáře posílá na zem svého Syna. Zcela nahoře se vznáší Duch svatý v podobě holubice. Sochy jsou dílem Petra Prachnera. Oltář z rudého a šedého mramoru zhotovil František Lauermann roku 1776.
Obraz sv. Josefa umírajícího v přítomnosti Panny Marie a Krista je dílem Petra Brandla z r. 1720. Na oltáři soška Panny Marie z Aparecidy, patronky Brazílie, z roku 2007.
V muzeu je možno spatřit některé starobylé textilie z šatníku Pražského Jezulátka, dále šatečky z Filipín, Šanghaje, Kolumbie nebo hanbok z Jižní Koreje. Je zde také korunka milostného Jezulátka z období rokoka a korunka darovaná papežem Benediktem XVI. v roce 2009. Na schodišti jsou vystaveny umělecké fotografie sošky v její skutečné velikosti v šatech různých liturgických barev. Zajímavé jsou též betlémy pocházející z nejrůznějších částí světa.
Pondělí až sobota 9:30 – 17:30 Neděle 13:00 – 18:00
Usnadněný přístup pro osoby se sníženou pohyblivostí. Otevírací doba se v době svátků může lišit.
Veřejné toalety Pondělí až neděle 9:30 – 17:30
WC je zpoplatněno (20 Kč nebo 1 euro). Nachází se zde také bezbariérová toaleta. Usnadněný přístup pro osoby se sníženou pohyblivostí.
