Historie Pražského Jezulátka
Příběh sošky Pražského Jezulátka se začal psát před čtyřmi sty lety ve Španělsku, odkud se Jezulátko dostalo do Prahy. Originální soška zůstává od té doby ve svém kostele na Malé Straně, kam za ní přijíždějí poutníci odevšad. Její věhlas a úcta s ní spojená se ovšem brzy začaly šířit dál. Nejprve od poloviny 18. století do zemí bývalé rakouské říše, a pak na přelomu 19. a 20. století putovaly její kopie do celého světa. Španělé a Portugalci převezli obrazy a sošky Jezulátka přes Atlantický oceán do koloniálních zemí Jižní Ameriky. Díky misionářům a evropským přistěhovalcům Jezulátko znají i v Indii, Číně, Koreji, na Filipínách i v Severní Americe.
Soška Pražského Jezulátka pochází podle pramenů ze Španělska. Zde také byla pravděpodobně zhotovena někdy v druhé polovině 16. století nebo dříve. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby sošku vymodeloval. Podle jiné legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, která velmi uctívala Ježíšovo dětství a rozšiřovala úctu k Dítěti Ježíši po celém Španělsku. Prý sošku darovala své přítelkyni, jejíž dcera se vdávala do Prahy.
Faktem je, že sošku Jezulátka přivezla ze Španělska vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se roku 1556 vdala za pana Vratislava z Pernštejna. Sama ji pak odevzdala jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. Ta ji velmi uctívala a zakusila od ní mnohokrát útěchu a pomoc.
Polyxena z Lobkovic ji jako vzácný dar věnovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. Novicové si sošku velmi oblíbili a konali před ní každodenní pobožnosti. Pak byl však noviciát v Praze zrušen a úcta k Jezulátku téměř zanikla.
V roce 1631 obsadili Sasové Prahu. Karmelitáni uprchli z kláštera. Klášter byl vypleněn a Jezulátko bylo poničeno a hozeno mezi haraburdí.
V roce 1637 se řeholníci vrátili do Prahy. Mezi nimi byl také otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan, který si vzpomněl na dobu svého noviciátu a na mocnou přímluvu Jezulátka. Sošku našel mezi starým haraburdím. S bolestí však zjistil, že má ulomené obě ruce. Nakonec dosáhl toho, že soška byla opravena a Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky.
Malý Ježíšek začal žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze. Byla mu připisována zázračná uzdravení a také záchrana Prahy při obležení Švédy v roce 1639. V té době byla soška umístěna ještě v chóru, kde ji nemohli věřící veřejně uctívat.
V roce 1641 byla soška umístěna do levé boční kaple u hlavního vchodu do kostela, tedy v dnešní kapli sv. Kříže. Roku 1651 byla soška nošena v procesí po pražských kostelích.
V roce 1655 byla soška slavnostně korunována pražským biskupem. Rostl počet zázraků a vyslyšení.
Kaple už nestačila, protože zástupy ctitelů překážely vstupu do kostela. Proto byla soška v roce 1741 přemístěna na dnešní místo na pravé straně uprostřed lodi kostela.
Císařovna Marie Terezie věnovala Jezulátku v roce 1754 vlastnoručně vyšívané šatičky. Uctívání Pražského Jezulátka se začalo šířit ve všech zemích bývalé rakouské říše.
Roku 1776 byl pro sošku vybudován důstojný oltář. Obě stěny oltářního výklenku se začaly plnit tabulkami díků za vyslyšení modliteb.
Následník trůnu Josef II. (1780–1790) však vytáhl do boje proti klášterům i proti lidové zbožnosti. Klášter karmelitánů na Malé Straně byl zrušen v rámci josefinských reforem, bosí karmelitáni museli ze země odejít. Chrám i oltář s Jezulátkem chátral.
V roce 1879 se podařilo oltář opravit, ale Jezulátko si muselo peníze na opravu vyprosit samo: putovalo po pražských ženských klášterech s žebráckou mošnou. Podařilo se nejen shromáždit potřebné množství peněz, ale také znovu oživit úctu k Jezulátku. Zprávy o zázracích přicházely z celého rakousko-uherského mocnářství.
V roce 1928 se s velkou slávou vzpomnělo na 300. výročí úcty k Jezulátku v roce 1935 se dostalo Pražskému Jezulátku velké pozornosti od účastníků Katolického sjezdu. Na přelomu 19.–20. století se úcta k Jezulátku rozšířila zázračným způsobem po celém světě. Nejvíce se ujala ve Španělsku, kde má Jezulátko svůj původ. Španělé a Portugalci převezli obrazy a sošky Jezulátka přes Atlantický oceán do koloniálních zemí Jižní Ameriky. Díky misionářům a evropským přistěhovalcům Jezulátko znají i v Indii, Číně, Koreji, na Filipínách i v Severní Americe.
Pak úcta na více než 50 let utichla kvůli nacistické a komunistické diktatuře. I přes velká omezení ale do kostela přicházeli poutníci z celého světa, především ze španělsky mluvících oblastí. V šedesátých letech byla soška z kostela ukradena – naštěstí se ji podařilo po krátké době najít a vrátit zpět.
V roce 1993 se ke kostelu Panny Marie Vítězné vrátili bosí karmelitáni a začali obnovovat život poutního místa.
Významnou událostí byla návštěva papeže Benedikta XVI. v roce 2009. Ve svém proslovu papež uvedl, že Pražské Jezulátko svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku. Pomodlil se za děti, které jsou obětí násilí a různých forem zneužívání, a také za rozvrácené rodiny. Jako dar přinesl Jezulátku korunku a napsal modlitbu, která je k dispozici všem poutníkům.
