Svátek Pražského Jezulátka
Poutní slavnost kostela Pražského Jezulátka, která se slaví jako výročí korunovace sošky Jezulátka v roce 1655, připadá vždy na první neděli v květnu. Tato slavnost chce připomenout, že Ježíš byl křehké a bezbranné dítě a zároveň jakožto Bůh drží ve svých rukou celý svět. Tento den zvláštním způsobem patří dětem.
Víkend okolo první květnové neděle patří slavnostem Pražského Jezulátka. Soška je oblečena do královských hermelínových šatů a bývá po celou sobotu a neděli vystavena v presbytáři, aby se s ní věřící mohli setkat z větší blízkosti a pomodlit se tváří v tvář této vzácné ikoně. Hlavní poutní mše s korunovací je slavena v neděli v 10 hodin. Při anglické mši ve 12 hodin probíhá obřad přinášení růží, kterým mohou lidé vyjádřit svoji radost a vděčnost. V roce 2026 bude slavnost v neděli 3. května.
Tato slavnost má původ v historii. Velkými ctiteli Jezulátka byl rod hrabat Martiniců. Z jejich podnětu se v roce 1651 konalo procesí se soškou Jezulátka po pražských chrámech. V roce 1655 pražský biskup slavnostně ověnčil milostnou sošku korunkou, kterou nechal zhotovit nejvyšší purkrabí království českého Bernard z Martiniců. V současné době má soška Jezulátka tři korunky. V den slavnosti je korunována korunkou z roku 1767. Novější korunka z roku 1820 je k vidění v muzeu, stejně jako korunka, kterou mu daroval při své návštěvě v roce 2009 papež Benedikt XVI.
V dnešní době má slavnost méně pompézní ráz a větší důraz je kladen na duchovní smysl toho, co slavíme. Jezulátko odkazuje svou křehkostí k naší lidské křehkosti a zároveň jeho královské insignie včetně koruny připomínají Kristovu královskou důstojnost a tedy i důstojnost každého člověka. Jezulátko jako malý bezbranný král ukazuje sílu bezmocnosti, moc něhy a laskavosti, tedy paradoxní styl, kterým přistupuje ke světu sám Bůh. Král, jehož království není z tohoto světa.
