Virtuální prohlídka
Kostel Panny Marie Vítězné má zcela mimořádný význam nejen po architektonické stránce, nakolik se jedná o unikátní raně barokní stavbu s renesančními základy, ale také pro svou uměleckou výzdobu a teologickou koncepci celého prostoru. Levá strana kostelní lodi je věnována karmelitánským motivům, pravá strana Ježíšově rodině – s centrální pozicí sošky Jezulátka. Na ose kostela jsou pak umístěny nejdůležitější liturgické prvky: křtitelnice, ambon, oltář, kříž. Zde vám nabízíme malou virtuální prohlídku, nejlepší ale bude, když se přijedete podívat osobně!
Popis místa se zobrazí po kliknutí na číslo.
Má podobu vítězného oblouku. Podle návrhu Jana Ferdinanda Schora ho roku 1717 vystavěl Tomáš od Ježíše. Sochy v popředí představují sv. Terezii od Ježíše a sv. Jana od Kříže. Po stranách stojí proroci Eliáš a Elizeus. Nahoře mezi válečnými trofejemi je umístěna kopie obrazu s vánoční tematikou, který byl dle legendy přítomen v bitvě na Bílé hoře roku 1620. Velký obraz v průhledu, znázorňující přímluvu Panny Marie, namaloval Antonín Stevens ze Steinfelsu v roce 1641. Oltář nám mimo jiné připomíná, že je lépe vítězit zbraněmi duchovními než vojenskými. Historický oltář byl restaurován v letech 2016–2022 do původní podoby z doby jeho vzniku, která kombinuje měď a plátkové zlato.
Je dílem akademického sochaře Otmara Olivy. Deska, kterou nese bronzová noha, je vytvořena z jednoho kusu kamene onyxu pocházejícího z Pákistánu. Oltář byl posvěcen v říjnu 2015 u příležitosti 500. výročí narození zakladatelky řádu bosých karmelitánů Terezie od Ježíše. V patě stříbrného kříže, rovněž z dílny Otmara Olivy, jsou zobrazeny tři hřeby, kterými byl na kříži proboden Kristus, a slova proroka Eliáše „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů“, jenž jsou heslem řádu bosých karmelitánů.
Sakristie vybavená profilovanými a zdobenými skříněmi z let 1660-1670, které slouží k uchovávání liturgických textilií a nádob. Nad vchodem pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého (kol. 1730).
Obraz svatého Šimona Stocka (13. stol.), řádového představeného karmelitánů, přijímajícího škapulíř z rukou Matky Boží vyhotovil před rokem 1720 Petr Brandl.
Na stříšce je socha hlavního patrona řádu karmelitánů proroka Eliáše na ohnivém voze. Jeho padající plášť zachycuje o něco níže další prorok z hory Karmel Elizeus.
Obraz svatého Jana od Kříže (16. stol.), reformátora karmelitánského řádu, v nástavci obraz Panny Marie. Oba z roku 1669, autor Matěj Zimprecht. Na oltáři je ve stříbrem zdobené schránce umístěn obraz Panny Marie Mantovské z roku 1722.
Oltářní obraz probodení srdce sv. Terezie ohnivým kopím Boží lásky namaloval roku 1752 Jan Jiří Dietrich. 1. října 2019 byla na oltář instalována nová socha sv. Terezie z Lisieux, kterou vytvořil sochař Jiří Kobr. „..při tvorbě se přímo nabízela možnost obě Terezie propojit. Odkázat k Tomu, ke komu obě směřovaly svůj život. Socha se tak stala organickou součástí oltáře, navazující kontakt s okolím. Vzhledem k osobnosti sv. Terezie od Dítěte Ježíše mi přišlo až nepatřičné dělat její sochu stojící čelem k divákům, jakoby napospas pohledům… Její slova mě vybízela zamýšlet se znovu a jinak nad povahou svatosti a poznal jsem, že svatost je především práce – usilovná činnost. A to činnost směřující právě k odevzdání se, ke schopnosti dát se k dispozici oné Lásce.“ (Jiří Kobr, 2019). Svatá Terezie je znázorněna jakoby v taneční pozici s neviditelným tanečníkem vystupovala do nebe. Těsně před svou smrtí slíbila, že až zemře způsobí z nebe „déšť růží“ – milostí a zázraků, které bude pro lidi vyprošovat u Boha.
Zde bylo v letech 1656-1776 umístěno Jezulátko. Slouží jako kaple pro žehnání osob i předmětů.
Monumentální průčelí z roku 1664 zdobí nad vchodem socha Matky Boží s dítětem a motiv hvězdy. Terasa a 3 schodiště s balustrádou byly rekonstruovány v letech 2023 – 2025.
V prosklené skříňce milostná socha Madony z roku 1626. Slouží jako zpovědní kaple.
Křtitelnice pochází z původního luteránského kostela Nejsvětější Trojice. V roce 2015 ji dotvořil akademický sochař Otmar Oliva společně s ambonem, oltářním stolem a křížem, jenž se zdvihají v centrální linii kostela.
Kruhová nádoba na vodu i trojboká noha podstavce jsou původní. Křtitelnice byla v době svého vzniku uzavřena dřevěným poklopem, který se nedochoval. Nově vytvořeným okružím a tříramenným baldachýnem sepnutým ve vrcholu křížem Otmar Oliva navazuje na podobu studny, kterou křtitelnice měla. V kamenné kruhové míse je instalována nádoba z nerezové oceli ve tvaru mušle obrácené směrem k Jezulátku.
Rodiče Panny Marie. Obraz bezdětných rodičů prosících Boha o dítě, jímž bude právě Panna Maria, namaloval roku 1716 Petr Brandl.
Soška Pražského Jezulátka se nachází v prosklené schráně. Po stranách stojí sochy Panny Marie a sv. Josefa. Bůh Otec alegoricky zpodobený jako stařec v horní části oltáře posílá na zem svého Syna. Zcela nahoře se vznáší Duch svatý v podobě holubice. Sochy jsou dílem Petra Prachnera. Oltář z rudého a šedého mramoru zhotovil František Lauermann roku 1776.
Obraz sv. Josefa umírajícího v přítomnosti Panny Marie a Krista je dílem Petra Brandla z r. 1720. Na oltáři soška Panny Marie z Aparecidy, patronky Brazílie, z roku 2007, dar brazilského velvyslanectví.
V muzeu je možno spatřit některé starobylé textilie z šatníku Pražského Jezulátka, vybrané oděvy z Filipín, Šanghaje, Kolumbie nebo hanbok z Jižní Koreje. Je zde také korunka z období rokoka a korunka darovaná papežem Benediktem XVI. v roce 2009, obě určené pro sošku Jezulátka. Na schodišti jsou vystaveny umělecké fotografie sošky v její skutečné velikosti v šatech různých liturgických barev. Zajímavé jsou též betlémy, dary poutníků z nejrůznějších částí světa u vstupu do muzea.
Pondělí až sobota 9:30 – 17:30 Neděle 13:00 – 18:00
Odpočinková zóna a možnost zakoupení suvenýrů. Usnadněný přístup pro osoby se sníženou pohyblivostí. Otevírací doba se v době svátků může lišit.
Veřejné toalety Pondělí až neděle 9:30 – 17:30
WC je zpoplatněno (20 Kč nebo 1 euro). Nachází se zde také bezbariérová toaleta. Usnadněný přístup pro osoby se sníženou pohyblivostí.
