Slovo architekta
„Náměstíčko“ při Karmelitské ulici, před vstupem do Kostela Panny Marie Vítězné, nese všechny rysy podmanivé krásy pražských veřejných prostranství, které dostaly svoji podobu v období baroka. Dokáží se hluboko vrýt do paměti, stávají se nezapomenutelnými a okamžitě v mysli naskakuje jejich charakteristická podoba. Čím to je? Karmelitská ulice je v místě kostela rozšířena, a tím získává jakési respirium. To ale není samoúčelné, dále hlouběji expanduje pomocí trojice krásných barokních schodišť na půvabnou barokní terasu, která k sobě přimyká čarokrásné barokní průčelí kostela karmelitánů. Mnohovrstevnatý městský veřejný prostor, jakých není mnoho! Minimálně tři předěly, které jej strukturují a dávají jeho návštěvníkovi pocit velkolepého zážitku, jaký umí zinscenovat jen pražské baroko. Je to scénografie, která může být vylepšena, ale nesmí být poškozena!
K tomu, aby mohl být přístup bez bariér plnohodnotně vybudován, lze využít stávající situace, neboť barokní terasa se schodišti je v tak neuspokojivém stavebním stavu, že je nanejvýš nezbytné ji opravit, zcela rozebrat a znovu přesně složit na nových pevných základech. Posunutím celé terasy o cca 1,7 metru směrem ke Karmelitské ulici, lze získat prostor pro vytvoření přístupové rampy skryté při pohledu z ulice za barokní balustrádou. V duchu barokního myšlení je možné vytvořit bezbariérové spojení, které poslouží návštěvníkům kostela i základní školy. Zásah, který přináší velmi vysokou přidanou hodnotu uživatelům veřejného prostoru, je při pohledu z Karmelitské ulice téměř nepostřehnutelný.“
Ing. arch. Josef Pleskot, autor projektu