Nečekejte žádné zvláštní zážitky, že zasvítí světlo nebo zazní nějaká slova, nebo že dojde k něčemu mimořádnému. Pokud ovšem vytrváte, váš život sám se pomalu ale intenzivně rozzáří oním vnitřním světlem. Meditace mění náš přístup k životu; poznáváme sami sebe i druhé mnohem hlouběji a s větší úctou. Meditace nás učí vstupovat do životodárné a proměňující Boží přítomnosti.
Každý čtvrtek se pravidelně schází v prostorách kláštera Pražského Jezulátka otevřená skupina ke společné meditaci.
Setkání začíná krátkým úvodem, půl hodiny pak trvá vlastní tichá meditace a na závěr je prostor ke sdílení či otázkám.
Pokud byste se ke skupině rádi připojili, ať už jednou či opakovaně, budete vítáni.
Meditace začíná každý čtvrtek v 18 hodin.
Meditace – nebo také vnitřní, tichá nebo kontemplativní modlitba – patří neodlučitelně ke karmelitánskému řádu od jeho počátků a své místo má i v křesťanské spiritualitě obecně už od prvních století.
„Vnitřní modlitba není, podle mého názoru, nic jiného než vztah přátelství, kdy se často přebývá o samotě s tím, od něhož víme, že nás miluje.“ Tak popisuje modlitbu Terezie z Avily ve své autobiografické knize Život (8,5) a dost možná se přitom inspirovala starozákonní knihou Exodus, kde se píše, že „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.“ (Ex 33,11)
Více o křesťanské meditaci si můžete přečíst na https://bosikarmelitani.cz/meditace/.
